Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nenávidíš mě, ale i tak tě dostanu... - 1. díl

26. 2. 2015

Přes les se náhlila postava zahalená v plášti. Kdyby ho zbadal nějaký normální člověk, asi by si pomyslel že v lese nemá co pohledávat, ale jiní, zainteresovaný lidi, by věděly co tady dělá. Oni by tady totiž dělali přesně to jisté co on.

Zanedlouho došel k domku v střede lesa, na který by člověk ani nenatrefil, pokud by ho skutečně nehledal. Vešel dovnitř. V domku převládal cigaretoví dým, přes který by normální člověk snad nic neviděl. Jaké štěstí že on normální nebyl. Rozhlídnul se. Na jedné straně bylo vedle sebe natisknuto asi deset dlouhých sedaček, na kterých seděli hosté, převážně mužského pohlaví, ke kterým se téměř bez přestávky tiskly polonahé slečny. Na druhé straně místnosti byl dlouhý pult. Ano moji milý, uhodli jste, tenhle domek byl jeden velkej bordel. Muž se nijak nezdržoval a šel hned k pultu.

,,Je to pravda?" zeptal se chlapa stojícího za pultem.

,,Co či je pravda, Tetsuo?" zeptal se ten druhý. Tetsuo se na něj zamračil.

,,Nedělej že nevíš. Už to vědí i v Tokyu, a ty, který to tu vede o ničem neví? Nedělej ze mně idiota a koukej to vyklopit než tě zmlátím Yuki." Yuki se na něj zahleděl a povzdechnul si.

,,Jo, je to pravda." Tetsuovi zasvítili oči.

,,Můžu to vidět?" Yuki pokroutil hlavou.

,,Ale noták, nebuď svine! Dám ti peníze!" Teď zasvítili oči Yukimu.

,,Kolik?" zajímal se a Tetsuo věděl že má vyhráno. Na lístek mu napsal číslo a posunul ho k němu. Yuki se usmál a zavolal na nějakou ženu.

,,Hlídej to tu." řekl jí a Tetsuovi pokynul rukou aby ho následoval. Přešli kolem spousty dveří (přes které bylo slyšet zvláštní zvuky, přece jen jsme v bordelu, no né? XD), až došli k schodům. Scházeli až hluboko do podzemí, a pak Yuki zabočil do jedné chodby, kterou by si Tetsuo ani nevšiml, a šli ještě pár minut celou spletí chodeb. Yuki tu mněl svoje provizorní bludiště. Pak vešli do tmavé místnosti, která se  z venku nijak nelišila od ostatních. Už při prvním kroku, Tetsuo zalapal po dechu. Za průhledním sklem v střede místnosti ležela v posteli svázaná asi ta nejkrásnější bytost jakou kdy vyděl, a to toho za svůj dlouhý život vyděl už fakt mnoho.

,,Proboha." zašeptal, jako by se snad bál že spící postavu probudí. Teda, kdyby tedy spící byla. Bylo jasně zřetelné jak se na nich mračila. Až teď si Tetsuo všimnul čtyř mužů stojících v rozích místnosti. Všichni vypadali silně, a né moc chytře. Znovu si začal pohlížet tu divnou bytost. Bosí, oblečen jenom v krátkém červeno-zlatém kimonu, dosahujíc mu sotva po kolena, se zlatýma očima, černo-červenými vlasy a krásnými rysi tváře, vypadal téměř jako anděl. Tedy až na liščí uši a ocasi, vykukující mu spod kimona.

,,Proboha." zopakoval ,,Ten je krásný."

,,Jasně že je. Kitsune by mněly být krásní. I když, až doteď sem žádného neviděl, což je, na můj věk, celkem smutný." řekl Yuki stojíc vedle něj.

  ,,Netřep blbosti! Máš jen něco kolem dvě-stovky, a krom toho, sám výš že jejich druh už téměř vymřel. Jeden je víc než dost." Yuki se pousmál.

,,Vidíš brácho! Už mi nikdy nemůžeš vyčítat že vlastním takovíhle podniky. Kdybych je nevlastnil, v živote by jsem žádnou takovouhle polo-lišku nechytly, ani jen neviděly."

,,Jak se ti to vlastně povedlo?" zeptal se, se zájmem Tetsuo.

,,Výš že ti ani nevím? Asi před týdnem se tu přišel, a když sem otevřel vchodový dveře, tak ležel na jedny pohovce. To je konec, nic víc nevím." pokrčil rameny Yuki.

,,Hmm... Divný, kitsune nikdy nebily nějak důvěřiví. Pochybuju že by sem jen tak nekráčel a šel si zdřímnout." Yuki se usmál tím svým divným způsobem, a pomalu se na Tetsua otočil.

,,Tetsuo? Ty asi o těch kitsunech výš víc než já, že jo?"

,,No, řekl bych že asi jo. Proč?" zajímal se Tetsuo.

,,Výš, mohli bychom udělat obchod. Když tebe tihle lišky tak zajímají, mohl by si... jak to jen říct... studovat tohohle. A na oplátku bys pro mně mohl zjistit pár věcí." oba mněli najednou v očích ten svůj divoký lesk a s úsměvem si potřásli rukama, jako by snad byli dohodnutí už dříve.

Tetsuo se ještě jednou podíval na toho kitsuneho a pousmál se. Jeden z jeho životních cílů se mu právě teď splnil.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

*omnomnomnomnom*

(Merylyn (Vaše SB), 26. 2. 2015 14:26)

Zezačátku tam bylo pár slovenských sklov, ale ostatně, to já jsem měla taky v tom svém :D (Přiznávám, není to tak lehké, jak jsem si myslela... xD) Ale jinak je to super ;D Chci se zeptat... máte ve slovenčině něco jako vyjmenovaná slova? :D

Re: *omnomnomnomnom*

(ŠIŠI-CHAN, 26. 2. 2015 16:19)

Nóóóó, ja som si s tým vôbec nevedela rady... nevedela som čo tam mám písať :D Vôbec to nebolo jednoduché :D
Jop máme, my máme vybrané slová :D

Re: Re: *omnomnomnomnom*

(Merylyn (vaše SB), 27. 2. 2015 23:37)

Ah tak... :D

...

(Tory, 26. 2. 2015 20:37)

Good job! :Dzezačátku pár slovenských slov a po celou povídku brutální chyby i/y, hlavně u přechylování, ale vy to máte jinak, takže se není co divit :D A fakt, klobouk dolů :D

Re: ...

(ŠIŠI-CHAN, 26. 2. 2015 21:32)

Jéééj, dakujem :D No, keby môj počítač neopravoval niektoré z chýb čo napíšem, bolo by to ešte horšie :D